Rěč/Sprache/Language
Slovanská národnost v Německu
Srbové a jejich organizace
1. Historie: Dějiny Srbů
Před více než 1.400 lety opustily slovanské kmeny v době stěhování národů své prapůvodní území severovýchodních Karpat a táhly na západ. Mezi nimi se nacházelo asi 20 srbských kmenů, včetně kmenů Milčanů a Lužičanů. Ti se usídlili na území, které sahalo na západě až k řece Sále a na severu až k Berlínu, na jihu ke Krušným horám a na východě k řekám Odře, Bobře (Bober) a Kvise (Queiß). První písemná zmínka o jednom z usazených kmenů "Surbi" pochází z roku 631 od franckého kronikáře Fredegara.
Ztrátou politické samostatnosti v 10.století se zmenšilo území Srbů kvůli asimilaci a germanizaci, přesto se Milčanům a dolnolužickým Lužičanům podařilo až do současnosti zachovat srbský jazyk a kulturu. V současné době je jejich počet okolo 60.000, z toho asi 40.000 žije v Horní Lužici a 20.000 v Dolní Lužici. Srbové se srbsky nazývají "Serbja" a "Serby". Vedle tohoto označení se v němčině ještě vyskytuje pojem "Wenden" /Vendové/, především v Dolní Lužici. Ten se vrací zpátky k římským kronikářům, kteří nazývají neznámé kmeny z Východu jako "Venetové", od čehož je později v němčině odvozeno slovo "Vendové", nebo též "Vindové" jako označní pro Slovany.
Srbský jazyk patří k slovanským jazykům a je příbuzný s polštinou, češtinou a slovenštinou. Srbštinou se mluví v mnoha dialektech v Horní a Dolní Lužici. Nejstarší dokument v srbštině je "Burger Eddy Wendisch" z Budyšína okolo roku 1500, nejstarší ručně psaný překlad bible pochází z roku 1548.
S rozvojem měšt'anstva došlo začátkem 19.století k posílení srbského sebevědomí. Vznikaly různé spolky, které se staraly o srbský jazyk a kulturu a které přispěly k posílení pocitu národní sounáležitosti.
2. Politika: Vývoj Domowiny (česky: Vlast)
Domowina byla založena 13. října 1912 ve Wojerecích (Hoyerswerda) jako střechová organizace srbských spolků a sdružení. Stanovila si dva základní cíle: chránit demokratické a národností zájmy a starat se o srbský jazyk a kulturu.
1933/34 se přejmenovala na "Svaz Lužických Srbů (Vendů)". Bylo zavedeno členství jednotlivců. V březnu 1937 zakázaly nacistické úřady Domowině jakoukoli další činnost a zkonfiskovaly její majetek, protože se bránila organizované germanizační politice a zvláště přejmenování na "Svaz slovansky mluvících Němců".
10. května 1945 Domowina opět zahájila svoji činnost. Místní okupační úřady ji uznaly jako "politické, antifašistické a kulturní zastoupení všech Srbů". O rok později se jí podařilo poprvé zastoupit v Dolní Lužici. 1949 udělil Saský zemský sněm Srbům status veřejnoprávní organizace. Také braniborská zemská vláda schválila její činnost - ovlivněna Saským zemským sněmem, který v březnu 1948 uzavřel zákon "pro ochranu práv srbského obyvatelstva".
Díky podpoře srbského jazyka a kultury v NDR se Domowině podařilo zvýšit národnostní identitu u valné většiny srbského obyvatelstva a mobilizovat jej pro její zachování. Jako uznávaná masová organizace podřídila svou činnost zvláště v 50. a 60.letech "socialistické výstavbě". To samozřejmě poškodilo jejímu uznání a vlivu pro zachování srbského jazyka a kultury u části srbského obyvatelstva.
V listopadu 1989 se sešlo Srbské národní shromáždění, jehož cílem bylo prosadit strukturní, programové a personální obnovení Domowiny. Na výjimečném spolkovém kongresu 17.března 1990 byl přijat nový status, ve kterém se Domowina prohlásila za politicky nezávislou a samostatnou národní organizaci srbského národa. Rok nato umožnila jako zapsaný spolek vedle vlastního členství také opět vstup srbským spolkům a svazům. Tím navázala jako veřejnoprávní následovnice na zakládacím konsensu v roce 1912 na starou Domowinu. Na 2. hlavním shromáždění 15. června 1991 prozatím obnovovací proces s přijetím nového programu, vstupu šesti specifických srbských spolků a volbou nového uznávaného předsedy skončil.
V současné době má Domowina - svaz Lužických Srbů okolo 7300 členů v pěti regionálních svazech a dvanácti nadregionálně působících spolcích. Jejím hlavním úkolem je politické zastoupení srbského národa vůči parlamentu a vládě. Zároveň se zasazuje za vyšší vlastní zodpovědnost, především v záležitostech týkajících se vzdělání a kulturní politiky. K jejím cílům patří udržení a rozvoj jazyka, kultury a tradice srbského národa, dále podpora tolerance a vzájemného pochopení mezi německým a srbským národem. Udržuje a rozšiřuje styky k slovanským národům, k jiným národnostním menšinám a skupinám.
21. července 1921 byly vytvořeny první tři regionální spolky - Budyšín, Kamenc a Wojerecy a další je následovaly. Dnes existuje pět žup. Koordinují a podporují prosazování pragmatických cílů ve svých regionech a snaží se o vzájemnou spolupráci se srbskými spolky.
Župy:
Župa "Jana Arnošta Smolera" v Budyšíně
Župa "Michala Hórníka" v Kamenci, ale se sídlem v Chroščicích
Župa "Handrije Zejlera" ve Wojerecích
Župa Dolní Lužice
Župa Bílá Voda/ Nisky se sídlem ve Slepém
Všechny župy a specifické spolky najdeme na internetu pod:
Specifické spolky:
Srbský školský spolek
Spolek Cyrila a Metoděje
Svaz srbských umělců
Svaz srbských studentů
Svaz srbských zpěváků
Srbský Sokol
Svaz srbského kulturního turismu
Svaz srbské mládeže "Pawk"
Společnost pro podporu srbského kulturního a informačního centra v Berlíně SKI
Srbská vědecká společnost Maćica Serbska
Svaz srbských řemeslníků a podnikatelů
Svaz pro podporu srbské lidové kultury
Mimo Lužici, kromě jiného v České republice, v Polsku, v Austrálii a v USA se stará šest členských organizací Domowiny o kontakty k Lužickým Srbům.
Budoucnost srbského národa není určována jenom svou vůlí k životu, nýbrž také - a to ve větší míře - politickými, právními, sociálními a v neposlední řadě finančními podmínkami.
Na základě sjednocující smlouvy (smlouva o sjednocení Německa z 31.srpna 1990, poznámka protokolu k článku 35) se podařilo zařídit věčnou příslušnost spolku. Rovnoprávnost menšin jako právo skupin v základním zákoně se doposud nepodařilo zakotvit.
Na stejné úrovni je zakotvena v Sasku a Braniborsku ochrana a podpora Srbů jako státní cíl ve zvláštním článku ústavy. Konkrétní ustanovení obsahují srbské zákony, zákon "o vytvoření práv pro Srby v spolkové zemi Braniborsko", uzavřený roku 1994 v zemském sněmu Braniborsko, a zákon "o právech Srbů ve spolkové zemi Sasko", odhlasovaný roku 1999 Saským zemským sněmem.
Domowina se angažuje jak v oblasti zachování a výstavby hospodářských vesnic v Lužici, tak i v oblasti turistického ruchu v regionu, který sahá od Lužických hor přes střední Lužici a vzniklý řetězec jezer v bývalé oblasti hnědouhelného revíru až k Blatům. Dle programu se bude i nadále snažit o zachování srbského území a podporovat obyvatelstvo, které je postiženo podtunelováním vesnic kvůli těžbě uhlí.
Důležitým identifikačním faktorem je ovládání hornolužické či dolnolužické srbštiny. Proto vidí Domowina a Witaj - jazykové centrum prioritu v zachování a obnovení srbského jazyka. V této souvislosti je vyzdvihován projekt Witaj, který umožňuje nejmenším dětem učit se pomocí hry srbštinu už ve školce. Vznikl 1998 se 14 dětmi ve školce v Chotěbuzi- Sielow, v roce 2004 navštěvovalo více než 400 dětí šest školek Witaj a 13 dalších skupin Witaj v Sasku a Braniborsku. V obou spolkových zemích mají žáci základních, středních škol a gymnázií možnost navštěvovat bilingvní výuku ve školském typu přesahujícím koncepci.
Založením Nadace pro srbský lid v roce 1991, která se právně osamostatnila až v roce 1998, byl vytvořen nástroj pro střední správu a financování projektů a institucí, které slouží zachování a podpoře srbského jazyka a kultury (věda, umění, kultura, nakladatelství, tisk). Její činnost je financována Svazem(50%) a spolkovou zemí Sasko (33,3%) a spolkovou zemí Braniborsko (16,7%).
Cílem Domowiny je v budoucnosti dosáhnout novely současné finanční dohody, která stojí na finančním rámci z roku 1998 a která v budoucnosti zaručí financování prostředků, resp. možnost splátek. I přes celkovou tíživou situaci jde o to, aby se zachovaly jednotlivé instituce, např. Německo-srbské lidové divadlo a Srbský národní ansámbl, které představují zvláštnost v Lužici a nejen tam. Tyto profesionální ansámbly jsou neodmyslitelným předpokladem pro existenci srbské kultury, bez nich by také dlouho nemohla přežít laická tvorba.
Další trvání srbských kulturních institucí, jako dosud široce zkoncipovaná existence spolků je důležitým předpokladem pro zachování a vývoj jedinečného kulturního regionu v Sasku a Braniborsku, který zaujímá nepostradatelné místo v právě se rozvíjejícím evropském sbližování v hraničním regionu s Českou republikou a Polskem.
1. vydání, 1.listopadu 2004